Kariho aura zmizela

Nedávno skončené MS v hokeji pro reprezentaci ČR skončilo neslavně. Někdo z toho obviňuje hlavního trenéra Kariho Jalonena, jiný zase vedení Hokejového Svazu s Aloisem Hadamczikem v čele a někdo další hokejisty samotné.

Toto nemá být kritika reprezentačního trenéra Kariho Jalonena, ani jeho obhajoba. Spíše pohled fanouška, který pozorně sledoval minulé a letošní MS v hokeji a tak viděl dva příběhy, které tady hodil na papír. Tedy ten elektronický. Před rokem se s velkou slávou věšely na krk bronzové medaile za třetí místo. Byla to medaile, získaná po dlouhých 10 letech. Není tedy divu, že všichni kdo se na ní podíleli byli vynášeni do nebe a tak trochu se opět zapomělo na staré dobré "pořádně analyzuj úspěch, abys předešel neúspěchu." Před letošním MS proto byly očekávání vyšší než v letech předcházejících. Ne snad, že by novinářská obec i fanoušci podlehli přehnanému optimismu, jako na přelomu tisíciletí, kdy byla medaile z MS celkem běžná, ale jistý optimismus, vzhledem k minulému roku, tady byl. Ať chtěně, či nechtěně, ho přiživovala i média, omíláním kvalit trenéra a stabilního kádru, který bude dobře doplněn z NHL. Někde mezi tím, se ale zapomělo, jak se loni zkoumalo také "klima" v týmu, zkušenosti a forma každého hráče, znalosti a role členů realizačního týmu. Letos, jako by to šlo do pozadí a přiznám se, že i já jsem, až během šampionátu nebo po něm, zaznamenal spoustu "koleček", které loni do stroje perfektně zapadali, ale tentokrát drhly.

Ať chceme, či ne, je pravdou, že nebýt loni na MS D. Pastrňák, D. Krejčí a R. Červenka, tak žádná medaile není. Zejména, tato trojice, doplněná o T. Hertla, J. Vránu a D. Kampfa v útoku a F. Hronka, R. Šimka a M. Kempného vzadu, spolu s výborným K. Vejmelkou v bráně měla lví podíl na onom bronzu. Už to, samo o sobě, je obrovský rozdíl, oproti letošní sestavě, ve které se objevil jen malinký zlomek kvalty z NHL. Ten nejblištivější - D. Kubalík, splnil svou misi na jedničku a stal se nejlepším střelcem turnaje. Bohužel, předpokládaný střelec č.2 - F. Chytil se hned na začátku turnaje zranil a aby toho nebylo málo, následoval ho i pravděpodobně útočně nejkvalitnější hráč z České extraligy L. Sedlák. Ještě před turnajem se zranil D. Jiříček, který by jistě také byl velice výtanou zámořskou posilou, což se ostatně ukázalo už před rokem. Ze zmíněného jasně vyplívá, že síla obou kádrů je absolutně neporovnatelná a žádná bojovnost ani taktika nemohou plnohodnotně nahradit individuální kvalitu loňského mužstva!

Výše zmíněným, jsem se ovšem dostal k tomu, proč vlastně nepřijeli někteří oslovení hráči ze zámoří a proč nebyli někteří jiní osloveni vůbec? Před rokem byl častým terčem médií generální manažer reprezentace P. Nedvěd, že prý se více věnuje svým soukromým záležitostem a mediálnímu PR. Jenže, jak se ukázalo, jím složený tým byl silný a evidentně šlapal i v kabině, čehož dokladem byla medaile. Letos byl za generálního manažera zvolen M. Havlát, asi po vzoru "hrál jsi NHL - jsi dobrý manažer." Jak se ukázalo, v případě bývalého skvělého střelce, tomu tak docela není. A nepomáhá tomu ani fakt, že měl k ruce M. Židlického, jako asistenta. Přeci jen mi přišlo, že s takovým J. Vránou se nepočítalo od chvíle, co byl zařazen do odvykacího programu NHL a poté, co se dokázal vrátit zpátky (klobouk dolů), už nejspíš Havlát neměl odvahu ho oslovit. Nedvěd, nejspíše dokázal v hokejistech za mořem, také nějakým způsobem "rozdmýchat" touhu přijet do Evropy a zamakat ještě několik zápasů za nároďák i přes nějaké ty šrámy, zatím co Havlát ne. Možná na to šel Nedvěd přes rodinu nebo vlastenectví, těžko říct, ale vyšlo mu to.

Spousta fanoušků i novinářů (schválně nepíšu expertů) se podivovala také nad podivným nasazováním gólmanů v jednotlivých zápasech. Trenér Jalonen to obhajoval tím, že má plán, ale pokud ano, tak byl prapodivný, protože až s příchodem K. Vejmelky do brankoviště, se stabilizovala obrana a byla jasná brankářská jednička. Pokud to byl plán Z. Orcta (trenér brankářů), pak by tato pozice měla možná být zrušena a od začátku turnaje prostě řečeno, jednička, dvojka, trojka. Nejsem sice žádný trenér, ale je dost zvláštní, když trenérem určeným pro plánování přesilovek je M. Erat, ještě nedávno aktivní hráč, který jich kupu odehrál, ale pramálo sledoval z trenérské lavice. Nechci nijak snižovat jeho erudici, ale zde by možná bylo lepší sáhnout do zkušenějších vod.

Tím se pomalu dostávám k osobě hlavního trenéra K. Jalonena. Nejdříve je potřeba říci, že si ho vysoce vážím jako profesionála i člověka a hrozně mně štve chování médií, zejména jistého sportovního deníku, který před turnajem, ani během jeho první poloviny nepřinášel žádné zprávy o možném odvolání trenéra. Jakmile však národní mužstvo vypadlo, okamžitě tento deník začal jako kolovrátek vydávat jeden článek o "Jistém Jalonenově vyhazovu", "Tlaku na Jalonena před turnajem", "Úvahách o odvolání Jalonena před turnajem", "Poradě Dědka s Hadamczikem o novém trenérovi reprezentace", za druhým. Přitom před mistrovstvým to byly články o podpoře Jalonena Svazem ledního hokeje nebo o případném prodloužení smlouvy. Ostatně, nyní se potvrzují slova A. Hadamczika, že se žádný vyhazov nechystá a to zejména proto, že na obzoru není nikdo fundovanější, kdo by Kariho nahradil. Naopak mi v tisku chyběla větší analýza toho, proč vlastně chybí Zacha, jestli je to trenérem nebo hráčem a jestli třeba trenér stál o Lakatoše, ale svazem mu to nebylo povoleno.

Nyní, se ale vraťme k trenérovi na samotném Mistrovství. Musím přiznat, že se mi líbí, jak dokáže být upřímný a nakazil tím i své hráče, takže po nepovedeném výkonu od nikoho neuslyšíte "měli jsme smůlu", "týmy se vyrovnávají" nebo "chválím kluky za poctivost" Na rozdíl od toho od nich uslyšíte "ta první třetina byla tragédie", "S takovým výkonem tady nemáme šanci uspět" nebo "Naši hráči hráli špatně v útoku i v obraně." Jaký to rozdíl, oproti reprezentaci fotbalové, kde neustále slyšíte jen alibistické žvásty od hráčů i trenéra.

O prapodivných tazích s gólmany už byla řeč, o malé síle kádru také, na ledě to pak vypadalo tak, že ve hře pět na pět se opravdu prosadit dokázala pouze první lajna a ty další tři bojovaly. Při nerovnoměrném počtu hráčů na ledě to bylo jiné, ovšem platilo, že čím lepší soupeř, tím horší České přesilovky. Naopak, obrovskou pochvalu si zaslouží práce v oslabení, protože při této činnosti byli naši úžasně obětaví a koordinovaní. K tomu, za nimi výborný Vejmelka. Pokud jde o hru dozadu, tak Jalonen prostě ví co dělá. Hra dopředu mi a jistě ne jen mě, přišla strašně pomalá a zdlouhavá. Když jsem viděl kombinace a rychlost Němců a Švýcarů, říkal jsem si "sakra, proč tohle nepředvádějí naši?" Bylo to opatrností a špatně zvolenou taktikou trenéra nebo individuální nekvalitou hráčů? Nejspíš od obojího něco. Jak jsem psal, loni nám medaili de facto vyhráli hvězdné individuality, které letos chyběly a pokud nemáte jiný systém, pak těžko uspějete znovu. Netvrdím, že vím jaký systém zvolit, nejsem trenér a ani si nebudu hrát na generála po boji, ale jak jde vidět, tak třeba Lotyši nebo Němci ho našli a uspěli i s minimem hvězd (ne bez nich).

Jedna věc se však nabízí a souvisí také s tím, že Česká extraliga je velice kvalitní soutěž, o čemž svědčí úspěšné účinkování našich klubů v Hokejové Lize Mistrů. Téměř v každém týmu je úspěšná lajna tvořena minimálně jedním cizincem (nejčastěji Slovákem nebo reprezentantem Lotyšska, Běloruska, Ukrajiny, apod.), někdy i dvěma. Stejně tak, je to i v obraně. Když potom taková "spojenectví" rozdělíte do reprezentace a mají se sehrát do jiného systému, je logické, že to "neštimuje" a to hlavně směrem dopředu. Doby BlueLine v Kladně jsou už totiž dávno pryč a je potřeba si uvědomit, že i díky tomu byl Český hokej tak "chytrý."

Ten, kdo by chtěl za loňský rok chválit a za letošek kritizovat, tak může, ale třeba co se výsledků týče, tak loni jsme z vyspělejších týmů porazily pouze nejtěsnějším rozdílem USA (skupina), jinak jsme prohrály jak s Finy, tak se Švédy a utrhly si ostudu s Rakušany, nemluvě o nášupu od Kanady v semifinále. Kolem a kolem, se nám loni povedly dva a půl zápasu (USA-skupina, čtvrtfinále, druhá polovina s USA-o bronz) a to je bída na to, jaký to byl tým. Letos to sice byl umístěním větší propadák, ale výsledky byly, dovolím si tvrdit daleko lepší (porážka od budoucích zlatých a stříbrných medailistů).

Ve výsledku tedy bude velice zajímavé počkat si na analýzu VV ALH ČR o letošním MS a sledovat kroky vedoucí k přípravě na to příští, konané v Praze a Ostravě.

Češi do toho